V bojích Ostravské operace se stala právě Hrabyně strategickým místem ovládajícím přístup od Opavy k Ostravě. Na místech nejtvrdších osvobozovacích bojů dnes stojí Památník 2. světové války v Hrabyni, který se ve čtvrtek 16. května 2019 rozhodli navštívit žáci 8. a 9. tříd se svým pedagogickým doprovodem. A co všechno získali během své exkurze oni?     

      Samozřejmě se dozvěděli mnoho informací o 2. světové válce, které si v průběhu celé exkurze zapisovali do pracovních listů. V první části památníku viděli na vlastní oči skutečné zbraně, munici, oblečení i další věci denní potřeby vojáků i civilistů z dob protektorátu. Prošli se po simulovaném válečném bojišti a zhlédli velké množství filmových ukázek, fotografií i dokumentů z období 2. světové války. Na zdech pietního hřbitova pak našli své mrtvé jmenovce, a mohli se tak poklonit jejich památce. V části věnované koncentračním táborům si vyslechli popis krutých praktik dozorců. Nejvíce se zajímali o „schody smrti“ v koncentračním táboře Mauthausen. Velmi je dojala atmosféra panující u modelu sousoší lidických dětí, jejichž poslední dopisy předčítají dětské hlasy.

      Na závěrečnou část dopoledne v Hrabyni se děti přesunuly do konferenčního sálu, kde absolvovaly edukační program s názvem Tváře války, ve kterém se mohly blíže seznámit s povahou i ambicemi hlavních postav války.

      V průběhu celého dopoledne se žáci zajímali o vystavené exponáty, ptali se svého průvodce, když jim něco nebylo zcela jasné. Nejlépe zpracované pracovní listy byly odměněny jedničkou za aktivitu. I na zpáteční cestě v autobuse děti ještě diskutovaly o všem, co viděly. I když Ostravská operace proběhla před 74 lety, bylo znát, že pro žáky je tato problematika stále velice zajímavá a že si toho zapamatovali opravdu hodně. Z jejich diskuzí zaznívala jednak lítost nad osudy trpících a umírajících, jednak odsouzení chování německých agresorů.

      Doufejme, že tyto názory vedoucí k poznání hodnoty lidského života dokáží žáci 8. a 9. tříd využít ve svém dalším profesním i osobním životě.

za organizátory Mgr. Pavlína Kožušníková

      My, sedmáci ze Základní školy Vratimov na Masarykově náměstí hodně vydržíme. I  když v rádiu hlásili tuhé mrazy,  přesto jsme se v pondělí 26. 2. 2018 vydali na lyžařský výcvikový kurz do Ski areálu Bílá. A taky naše paní ředitelka Alice Čavojská, paní učitelka Martina Pelikánová a paní učitelka Petra Mrnuštíková se těch mrazů nezalekly a jely statečně s námi. Už v autobuse byla skvělá atmosféra a všichni jsme se nemohli dočkat, co nás asi tento týden čeká.     

      A stálo to za to. Jídlo bylo výborné. Snídaně byly formou švédských stolů, obědy i večeře byly překvapivě výborné chuti. Všichni jsme byli moc spokojení. Ubytování bylo v pohodě a lyžařské podmínky super. Lyžovali jsme dvakrát denně. Před dopoledním lyžováním byla rozcvička. Byli jsme rozřazeni do třech skupin. Začátečníci lyžovali na jižní sjezdovce na kotvě, mírně pokročilí a pokročilí na severní sjezdovce na sedačkové lanovce. Na lyžích nám to šlo skvěle a při sportování jsme si utužili naše kamarádství. Společně jsme se smáli i plakali. A zlepšování našich vztahů pokračovalo i každý večer při společenské zábavě. Jednou jsme si navzájem vymýšleli zábavu, kluci holkám a holky klukům. My holky jsme klukům připravily stanoviště s úkoly, které běžně dělají spíše holky.  Kluci nám připravili aktivity vhodné pro děti z mateřské školy. Prý abychom si připomněly, jak nás to ve školce bavilo. Ve čtvrtek byla diskotéka. Taky k nám přijela paní Mgr. Šebestová a vyprávěla nám, jaká nebezpečí nám může přinést být stále „on line“.

      Na konci lyžáku proběhlo vyhodnocení. V nejlepší skupině dostaly diplom Tereza Sedláčková a Tereza Zárubová. V mírně pokročilých Tonička Zipserová. Václav Mojžíšek dostal zvláštní uznání za odvahu projevenou na svahu a Denisa Kadurová za neopakovatelné dojezdy vleže. Ale ocenění by měli dostat hlavně všichni začátečníci, kteří si v pondělí poprvé připnuli své lyže a ve čtvrtek už sjížděli velký kopec. Ten největší diplom by však zasloužily paní učitelky, které vše zorganizovaly a prožily všechny ty nezapomenutelné dny našeho lyžáku s námi. Jen to všechno hrozně moc rychle uteklo. Najednou tu byla sobota 3. března a nám se vůbec nechtělo domů. Všichni jsme prosili, abychom tam mohli zůstat ještě alespoň jeden týden.

                                                                                       vděční sedmáci ze ZŠ Vratimov, Masarykovo náměstí